33. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 13.11.2016 Mal 3,19-20a Ž 98 2 Sol 3,7-12 Lk 21,5-19
Blížíme se k závěru církevního roku. – V prvním čtení jsme slyšeli, že Bůh je vždy věrný; a naše budoucnost závisí od přítomné věrnosti Bohu... V listě Soluňanům zaznívá Pavlova výzva, abychom se neoddávali sladkému nicnedělání, ale horlivě pracovali jak na proměně tohoto světa, tak i na své vlastní spáse... Očekávání konce světa bylo v dějinách vždy živé, a také evangelium se dotýká tohoto tématu. Všimněme si však, jaký postoj k tomu Ježíš zaujímá: nevyvolává paniku, ale na druhé straně nenechává v nevědomosti; a neslibuje ani "procházku růžovým sadem"... Jeho přístup je realistický, předkládá budoucnost "na rovinu", ale zároveň posiluje důvěru učedníků: žádné katastrofy, války či pronásledování nebudou mít poslední slovo. Tím silnějším bude nakonec Bůh... Ano, nejrůznější zprávy o katastrofách či hrozbách mohou křesťana vykolejit. Když se totiž hroutí všechny naše životní jistoty, snadno se může hroutit i jistota v Boha: kde je náš Spasitel? Jsme mu lhostejní? Snadno se může vkrádat pocit: Bůh nás opustil, ponechal nás napospas zlému osudu.... „Ale - jak říká Ježíš – ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši“. Někdy však člověk upadá do opačné krajnosti, do pokušení vidět tento svět jako zcela propadlý zlu a tedy zkáze, katastrofálnímu konci. Svět se mu pak jeví jako něco, co lze opustit, nebrat na vědomí a čekat už jen na svět "onen".... Běda však těm, kteří uvízli v minulosti: ať už si ji idealizují, nebo se dusí výčitkami bez odpuštění... Běda těm, kterým přítomný okamžik uniká kvůli budoucnosti - ať už idealisticky vysněné, nebo obávané... Běda těm, kteří prožívají přítomnost bez perspektivy času - jakoby nebylo minulosti; jakoby neměla následovat budoucnost... Musíme být nohami pevně na zemi, ale duší v Bohu. Musíme také si uvědomit, že ačkoli naše generace postupuje v rozvoji vědy a techniky nebývalým tempem; máme takové možnosti, jaké zde nebyly nikdy předtím; přitom všem však drancujeme přírodu, pácháme na ní nevratné škody; zahazujeme miliony let evoluce, jakoby po nás už nemělo nic přijít... Tváří v tvář všem hrozbám; zprávám o apokalyptických hrůzách; strachu z minulosti, přítomnosti či budoucnosti; uprostřed všech nejistot tohoto světa však zůstává jistotou Boží slovo proroka Malachiáše: „Vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má na svých křídlech uzdravení“...