33. neděle v mezidobí, Bílovec, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 16.11.2014
Př 31,10-21 Ž 128 1 Sol 5,1-6 Mt 25,14-30
Blížíme se k závěru církevního roku a vidíme to také i na čteních. - Pavel píše: „že onen den přijde jako zloděj“. - Úryvek evangelia nám připomíná stav bdělosti před posledním příchodem Pána.
Znát sebe; vědět, co ve mně je a co mi chybí; co se mnou hýbe; co mne tlačí, co mne zneklidňuje a co zase naplňuje, to je poznání nutné pro život. Ni-kdo z nás na tomto světě není náhodně. I vybavení, se kterým do něho vstupu-jeme, není dáno jen tak. Pak není důležité kolik hřiven kdo dostal, protože z da-ného počtu budeme skládat účty… Všechno má svůj smysl a svůj cíl. A pokud to člověk pochopí, umí žít... O tom všem Pán Ježíš mluví v podobenství o hřiv-nách. Bůh lidem rozdal nejrůznější schopnosti. I když podělil různě, žádá i růz-nou „tržbu“. Jistě spravedlivě zohlední možnosti každého: jako věk, zdraví, po-volání či společenský vliv, ale nejdůležitější jsou i skryté úmysly, které ukážou věrné nasazení sil... I když si toto nějak uvědomujeme, přece jen nás může ukolébat vzdálená představa smrti. Zapomínáme, že každým dnem jsme o 24 hodin blíže k soudu. Ve vyúčtování, které je dnes popisováno, ale jasně cítíme, že se nejedná o peníze nebo majetek. Hřivny nám svěřené může být celý náš život, který máme proměnit na dobro. Pak nezáleží na jeho délce, ale kvalitě. Nelze pouze pasivně čekat na příchod Božího království. Jen ten, kdo s důvěrou a lás-kou vykročí vstříc druhému, může za to očekávat věčnou odměnu.
Zvažujme, k čemu máme vlohy, radujme se z těchto Božích darů a rádi je používejme. Na konci života nebudeme souzeni jen za to, co jsme udělali špatně, ale i za to, co jsme mohli udělat dobrého, ale neudělali! – Ať je náš život naplněn láskou a dobrem, tak jak jsme to slyšeli v prvním čtení o pracovité že-ně: „Půvab zklame, krása prchne; kdo ctí Hospodina, zaslouží si chválu.“