32. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 6.11.2016
2 Mak 7,1-14 Ž 17 2 Sol 2,16-3,5 Lk 20,27-38
Žijeme v materialistické době. Mnozí uznávají pouze sebe; prý „věří“ jen tomu, co mohou ohmatat, vědecky ověřit... (ale ptám se: je to vůbec víra, když už to vidím?). - Je však zajímavé, že dnešní člověk (ačkoli tak kritický) snadno přehlédne, jak často chápe věci viditelné a ohmatatelné špatně; jak mnohokrát byl svými smysly oklamán... - Na druhé straně je člověk v nebezpečí, že bude dělat stejnou chybu, jakou dělali saduceové z dnešního evabgelia, kteří si navíc sebevědomě mysleli, že Ježíše nachytají na jeho vlastních slovech. Vzali totiž slovo „vzkříšení“ v tom nejprimitivnějším významu: jako pokračování pozemských životních poměru; jako vzkříšení zakletého prince z pohádky; jako návrat do tohoto života i když asi v jeho „vylepšeném“ pokračování... Ale Ježíš říká v evangeliu něco zcela jiného. Mluví o tom, že ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa, se nebudou ani ženit, ani vdávat, ani umírat, že totiž jejich život bude podílem na životě Božím, což je vyjádřeno slovy, že budou žít na úrovni synů Božích... Tedy to, co známe zde na zemi, bude radikálně překonáno. A kde je spojnice mezi tímto pozemským a mezi tím "zcela jiným" v nebeském království? Spojnicí je především vztah lásky... Už teď žijeme z Boha, dárce života a dárce milosti - a tam budeme z něho žít výhradně; protože víme, že láska je opravdu skutečností, která není ničím ohraničena... Tedy pokud není zde na zemi lásky mezi člověkem a člověkem; a člověkem a Bohem, tam si jde těžko představovat šťastný stav za smrtí... Jestliže zatím nemůžeme žít jako andělé ryze duchovním životem, ale musíme žít v tomto světě a mít starosti o tento svět, pak můžeme a máme žít pro Boha už "tady a teď" i uprostřed těch "světských starostí"... A nakolik očekáváme život po smrti, natolik budeme mít vnitřní motor žít pro Boha už tady: toto zaměření na Boha nás neodcizí od druhých, od partnera, ale naopak prohloubí a prostoupí všechny partnerské a přátelské vztahy. Vždyť Bůh je Bohem lásky a společenství; Bohem života: on naplňuje všechen život, všechny vztahy... Protože kde je Bůh, tam je vztah lásky, tam je život, život věčný...