30. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 26.10.2014
2M 22,20-26 Ž 18 1 Sol 1,5-10 Mt 22,34-40
Člověk se denně potkává s různýma předpisy, zákazy a doporučeními. Některé usnadňují, jiné zase stěžují život, některé jsou naopak úplně zbytečné, ale ve všeobecnosti platí, že zákony jsou proto, aby nás chránily a pomáhali nám.
Boží slovo nám také předkládá určité zákony. Úryvek z knihy Mojžíšovy je o důstojnosti každého člověka a o tom, že láska je nad zákonem. - List Soluňanům zase vyzdvihuje víru a upřímnost obrácení. - Evangelium je o hlavním přikázání, protože v spleti asi 600 zákonů, které farizeji a znalci zákona nakupili, není jednoduché se orientovat. Znalec zákona, dalo by se říct, je tedy odborník na to, jak „co nejvěrněji zachovat zákon a přitom se co nejvíc šetřit?“ , tedy ten, kdo úzkostlivě bdí nad tím, aby náhodou nedal Bohu víc, než je nevyhnutelné, je otrokem svého vlastního minimalismu.
Mistr poslaný Bohem – Ježíš, naopak otvírá širší obzory. K odpovědi dodává, že přikázání, které je největší, je zároveň i první... takže za ním nutně následuje ještě druhé. Říká se, že k lásce je třeba dvou. V lásce k Bohu však nestačí dva (Bůh a člověk). Aby nebyla jen fiktivní, je k ní třeba tří (Bůh-člověk-člověk). Proto se láska k Bohu, který se v Kristu stal „podobný lidem“ (viz. Flp 2,7), neobejde bez lásky k člověku, a první přikázání se neobejde bez druhého, které je mu podobné. - Takže to je výzva i pro každého z nás, aby se zákony staly prospěšné i pro věčnost: „Milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe.“