3. velikonoční neděle, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 15.4.2018
Sk 3,13-19 Ž 4 1 Jn 2,1-5 Lk 24,35-48
Co předcházelo dnešnímu evangelijnímu úryvku? - Stále jsme ve 24. kapitole, kde Lukáš líčí události neděle zmrtvýchvstání: nejdříve ženy přišly k hrobu a nenašly Ježíše; pak to utíkaly sdělit apoštolům, kteří tomu nechtěli uvěřit a proto Šimon a Jan běželi sami se přesvědčit; apoštoly Petr a Jan viděli v hrobě poskládané plátna; pak se Ježíš zjevil na cestě dvěma emauzským učedníkům, kteří se plní radosti pak vrátili do Jeruzaléma... - Je zajímavé, že „emauzští“ učedníci nevypravují o své zkušenosti někomu, kdo o Ježíšově zmrtvýchvstání slyší poprvé, ale „jedenácti apoštolům“, kteří (jen o dva verše dřivě, než začíná dnešní úryvek) taky výslovně potvrzují pravdu o tom, že Ježíš žije: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ - Proto se nám může zdát dost zvláštní, že když „uprostřed nich stane sám Ježíš“, všichni podléhají „zděšení i strachu a domnívají se, že vidí ducha“... - Nebylo by však spravedlivé obviňovat je z výjimečně vysokého stupně natvrdlosti. Nám se totiž nezřídka stává to samé. I my jsme schopni svorně vyznávat víru v zmrtvýchvstalého Krista, či dokonce obdivuhodně citovat všechno, co je „o něm psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech“ a vzápětí zpanikařit, když se nečekaně v našem životě Ježíš objeví takovým způsobem, jak jsme si to nepředstavovali... Ježíš řekl: „Proč jste rozrušení a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám!“ --- Samozřejmě, není to úplně totéž jako tehdy v Jeruzalémě; i způsob, jak viděli Ježíše učedníci před jeho nanebevstoupením je zásadně odlišný od způsobu, jak Ježíše „vidíme“ dnes my... Zmrtvýchvstalý Ježíš je však stále tentýž; a (tak, jako apoštoly mu podali kus ryby a chleba, aby se přesvědčili, že je to on), můžeme mu i my s důvěrou podávat cokoli, co se v našem životě odehrává: radost; strach; nadšení; únavu; potěšení z upřímného přátelství; nedorozumění v manželství; radost z krásy přírody;... - Ježíš je skutečný tak, jako jsou skutečné naše radosti i starosti; a určitě nenechá „padnout na zem“ to, co mu podáme, i když to může uchopit a proměnit jinak, než si v této chvíli představujeme, protože On skutečně vstal a žije...