Narození Páně (den), Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 25.12.2016, Jn 1,1-18
V záři dnešní noci se nebe navzájem objalo se Zemí, čas se dotkl věčnosti... V prologu sv.Jana zaznívá: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život, a ten život byl světlem lidí...“ - Je to hymnus na Syna Božího. Tento text by se tedy vlastně měl zpívat. Jestliže Jan začíná své evangelium hymnem, jako by nám tím chtěl říci: "O tom, co zvěstuji, se nedá mluvit jako o obyčejných věcech."- Zvěst evangelia se totiž dotýká nejhlubších tajemství Boha a současně také tajemství člověka. Vzpomeňte si jen, když chce člověk slovně vyjádřit lásku, jak je to často obtížné, a tak od strohé definice přechází k poezii. A dělá to již celá tisíciletí znovu a znovu. Ani Janovi, apoštolovi Boží lásky, už pouhý popis nestačí - musí zde použít báseň, hymnický zpěv... - Tento text nelze poslouchat nezúčastněně. Je třeba se znovu zaposlouchat do písně evangelia a začít chápat, že vánoční zvěst o tajemství Boha a člověka se týká každého z nás... Jan dále píše: "Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka..." - O žádných jiných svátcích nerozsvěcují křesťané (a konec konců i ostatní lidé) tolik světel jako o Vánocích. Jenomže jsme možná trochu zapomněli, že ta vánoční světelná exploze nám má ukazovat na ono jediné Světlo, velké a pravé, které ozařuje láskou celý vesmír a přišlo v podobě lidského dítěte na tento svět... Ti, kdo přijali křest, jsou osvíceni Kristem, protože přijali jeho světlo. Už nebloudí ve tmě a nepotácejí se životem. Kristovo světlo - to nejsou žádné bludičky; to není neznatelně se mihotající hvězda. To je Slunce, které osvěcuje všechno. - Jsou to právě Vánoce, svátky světla, které nám připomínají pravé světlo Kristovo. Ale také to, že mít Kristovo světlo v sobě znamená mít moc. Je to moc Božího dětství, která nám spolu s ním byla darována, vždyť Jan pokračuje: "Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi." To, že Bůh je neviditelný a že je osobním bytím, vyznáváme spolu s dalšími velkými monoteistickými náboženstvími, jakými jsou židovství a islám. Ale v Janově evangeliu přichází výpověď, která je specificky křesťanská a kterou žid i muslim striktně odmítá: "Slovo se stalo tělem...", tedy Bůh se stal člověkem. - Je to vůbec možné? Copak se hodí k Bohu, aby se stal dítětem? Nechce se nám věřit, že pravda je tak krásná... Je to právě apoštol Jan, který nám chce sdělit, že jedině nekonečná láska Boha k lidem jej donutila, aby se tolik ponížil a sám se stal člověkem, aby se nám přiblížil a vzal na sebe náš život se všemi radostmi i bolestmi. Bůh není jen nějaké vzdálené nejvyšší Bytí, kterému se nikdy nepřiblížíme. Je docela blízko (třeba v Eucharistii); na doslech; je vždy k zastižení. Má vždycky na mě čas...