24.12. půlnoční (v noci), Pustějov 24.12.2018, Lk 2,1-14
„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem..." - Znějí nám v uších slova, o kterých by se dalo říct, že jsou samotnou koncentrací vánoční romantiky, krásy a pohody... Josef s Marií, maličký Ježíšek, pastýři a ovečky, zpěv andělů... Prostě nádhera, člověka to opravdu dojme. Jenže je otázka, jak to s tou romantikou ve skutečnosti bylo? Jestli jsme dávali pozor, je to místy pěkně drsný příběh: Císař Augustus si vymyslel sčítání lidu (Lk 2,1-2). Ale ne proto, aby se dověděl, jak se lidem žije dobře a co by se kde dalo spravit, ale kvůli daním, aby věděl, kolik komu vzít... Josef s Marií musí na cesty, když se jim to opravdu nejmíň hodí. Nějakých 150 km. A když to přišlo, místo nebylo ani v podniku, kterému překladatelé zdvořile říkají zájezdní útulek (Lk 2,7). - A tak to první, co to malé dítě na světě poznalo, bylo korýtko pro zvířata – že tomu naše překlady říkají trochu volněji „jesle“ (Lk 2,7), je síla staletého zvyku... - A pak ti pastýři (Lk 2,8). V našich betlémech – nic proti nim, taky z nich mám radost – je to takové milé: pastýř s píšťalkou, ovečky, do toho pejsek... Jenže v tehdejší společnosti to byli lidi, kteří sice měli osobní svobodu, a tedy nebyli otroky, ale to bylo asi tak všechno. Byli to spíše chudáci, řekli bychom bezdomovci... Takzvaní „slušní lidé“ totiž tou dobou spali (někde v teple a měkké peřince); jenom pastýři se pod širým nebem střídali na hlídce u svého stáda (Lk 2,8). Slyšíme, že kolem pastýřů se sláva Páně rozzářila (Lk 2,9) a že k nim anděl mluvil o veliké radosti, radosti pro všechen lid (Lk 2,10). Nebýt však anděla, člověk by to ve všem tom ubohém ani neviděl... Co myslíte – kazím tu teď Vánoce? Kazím tady vánoční romantiku? Ano – i ne. Tak trochu kazím, možná spíš zpochybňuji tu sladkou romantiku. Ale věřím, že vůbec nekazím Vánoce. Divil bych se, kdyby kdekdo z nás nepřicházel na tuto slavnostní mši s tím, že mnoho věcí ve svém životě čekal jinak – tak jako Maria... Že na mnoho věcí se pečlivě připravil – jako Josef... – ale ono to nevyšlo podle našich představ... Kolikrát se objevilo něco nebo někdo, kdo to pokazil...? Kolikrát na nás zbylo v přeneseném smyslu slova nějaké to korýtko a pár hadříků (srov. Lk 2,7)? - A přesto máme naději, že se kolem nás rozzáří světlo. Ale to je právě to – nedosáhneme ho sami, nezařídíme si ho. Staletými slovy křesťanské víry řečeno – tohle může udělat jen sláva Páně spojená s příchodem Spasitele do našeho života... On přišel, ta andělova slova ještě i teď znějí v naších uších. Teď jde o to, jestli se jako pastýři vydáme na cestu... Odvahu k ní vám i sobě z celého srdce přeji: Ať tedy Kristus prozáří naši temnotu, abychom mohli na konci radostně zpívat s anděly „Sláva na výsostech Bohu...“