21. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 23.8.2020
Iz 22,19-22 Ž 138 Řím 11,33-36 Mt 16,13-20
Za koho mě lidé pokládají? – Slovo „lidé“ je v této otázce použito ve významu „ti venku“ – ti, kdo slyšeli mluvit o Ježíšovi a viděli ho, ale nepřidali se k němu - tedy ti, kteří jeho učedníky nebyli; ti, kteří jej neznali tak bezprostředně: možná šlo o zástupy, které Ježíše doprovázely, nebo prostě o ty, kteří o Ježíši jen slyšeli něco vyprávět... „A za koho mě pokládáte vy?“ Zájmenem „vy“ myslí své učedníky, kteří ho poznali z blízka a přijali jeho slovo. Pán od nich očekává odpověď výrazně odlišnou od těch, jež k němu dorazily ze strany lidí... Ani dnes se Ježíš nespokojuje s tím, že víme, co o něm říká kultura kolem nás. Chce naši odpověď, odpověď těch, kdo v něho věří a vložili do něho své naděje... Ano, budeme za chvíli opakovat slova Vyznání víry: „Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky, Bůh z Boha….“ - Ve svých modlitbách a své nauce církev stále znovu vyznává tuto víru: Ježíš není pouze člověkem nebo jenom prorokem; je více než prorok – je Bůh s námi... Ale Ježíšova otázka zní: „A za koho mě pokládáte vy?“ – Jak tedy odpovím sám za sebe?... Musíme dodat, že i když je tato odpověď sama o sobě živá (mám na mysli slova vyznání víry), stane se pro mě bezvýznamná, nepřivlastním-li si ji a nezvnitřním; jinak to bude pouze mechanické odříkávání... Není možné se ukrývat za víru nějaké „nastrčené osoby“ (třeba by to byla církev jako celek)... Ježíš se dnes ptá právě mě, jednotlivého věřícího, mé svobody a mé víry: Za koho mě pokládáš ty? Na takovou otázku se nedá odpovědět pouze tím, co říkají „lidé“ nebo co říká církev... Spolu s Petrem můžeme odpovědět slovy: „ty jsi Mesiáš, syn živého Boha“, ale dokažme to především svým celoživotním úsilím a konkrétními skutky...