2. ADVENTNÍ NEDĚLE B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 10.12.2017
Iz 40,1-11 Ž 85 2 Pt 3,8-14 Mk 1,1-8
Nedělní liturgie nás pravidelně dvakrát do roka zve na poušť – na první postní neděli a na druhou neděli adventní (ve všech třech cyklech). Zdá se tedy, že poušť je místem, kam Bůh rád zve svůj lid, který pouští putoval 40 let; (ale zve i každého jednotlivého věřícího)... Ale proč právě na poušť? Že by ten, který, jak říká Bible: „vysadil zahradu a dal vyrůst ze země rozmanitým stromům, krásným na pohled, jejichž ovoce je dobré k jídlu“ (srov. Gen 2,9), měl takový morbidní vkus a divnou zálibu v nehostinných místech? Sotva. Spíše vybírá toto místo proto, aby vyšel v ústrety člověku, který odmítl obývat rajskou zahradu; který podle Jeremiášových slov: „opustil, zdroj živých vod, aby si vytesal rozpukané cisterny“ (srov. Jer 2,13) a tímto svým rozhodnutím se jakoby „přestěhoval“ na poušť... Hlas volajícího na poušti: "Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky," provází lidstvo skoro 28 století, tedy Boží slovo vdechnuté do pera proroka Izaiáše se stává později skutečností u muže jménem Jan Křtitel z Ain Karin... Evangelista Marek si Izaiášovo proroctví půjčuje, aby naznačil, že Starý zákon je v tom Novém naplněn. Vše, co je napsáno, svědčí, že v Ježíši Kristu mezi nás jedinečným způsobem přichází sám Bůh. A úkolem Jana Křtitele bylo, aby svůj národ připravil na jeho příchod... - Pouští se tu myslí skalnatý kraj poblíž Mrtvého moře, ve kterém na jihu končí řeka Jordán. Břehy a vody Jordánu byly dějištěm Janova kázání a křtění. - Na historicko-geografických poznatcích nám však nejde jen o biblický výklad, jde o život: o urovnání všeho, co je v nás hrbolatého a křivého. Co se má vyrovnat a co spravit... - Chci-li nalézt jádro problému svého života, musím se zastavit. Podívat se do sebe, vedle sebe a nad sebe... Pak pochopím, že hlas volajícího na poušti mi není cizí. Je to hlas mého svědomí i touhy po Bohu... --- Další poselství biblických textů dnešní neděle by se dalo shrnout do slova: Přijde. Tedy On, Ježíš. Křesťanství směrem do budoucnosti neohlašuje něco, ale především někoho. A ten, který přijde, nás miluje - už teď. A tak jeho příchod může začínat také už teď. Je tedy třeba s Izaiášem připravit cestu. Tehdy proto, aby mohl Bůh přijít a vyvést národ z Babylonu do jeho vlastní, Bohem darované země. Dnes - především proto, aby mohl Pán přijít a křtít Duchem. To, co bylo v dějinách uskutečněno jednou provždy - totiž příchod Spasitele a osvobození, které přináší - se neopakuje, ale musí se nově a nově v každé generaci stávat pro reálné lidi přítomným, uskutečnitelným. Mně je dán také čas k pokání, který však není neomezený... Evangelium znamená také osvobození ze strachu z budoucnosti, ze strachu často ochromujícího. Protože jasně a jednoznačně ukazuje budoucnost jako Boží, ukazuje nakonec na nové nebe a novou zemi...