neděle Zmrtvýchvstání, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 21.4.2019
Snad největším křesťanským poutním místem je Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě. Je to tichý svědek Ježíšova zmrtvýchvstání, který svědčí svou prázdnotou... Velikonoční ráno vzbuzuje otazníky – nic není jasné tak, jak se dříve zdálo... Ale díky těm otazníkům se také vytváří prostor – prázdný prostor – do něhož může Bůh konečně promluvit a vyjevit svá tajemství... Bůh jedná tiše. V noci, v zapomenuté betlémské jeskyni přichází Kristus na svět; a opět v noci, kdy nikdo už nic nečeká, vstává Kristus z hrobu... Nedělá žádné senzační události pro novináře... Ježíši jde o hlubinu lidského srdce – tam chce zasévat semeno svého slova; tam chce přebývat v člověku... - Jestliže se chceme setkat se vzkříšeným Kristem, musíme být zároveň odhodláni o něm svědčit, protože „Radostná zvěst“ není určena k tomu, aby byla pohřbena... Věda už nepředstavuje žádnou obtíž; ateismus už nemůže předložit žádný vážný argument... Existuje však mohutná překážka v křesťanství samotném. Je jí vlažnost. Tento „neživý život“, tato abstraktní víra je antisvědectvím. Nejen pohané, ale i mnozí křesťané žijí jako by Bůh neexistoval... On však žije! Krista nelze pohřbít a ani ho nikdo nemůže odnést pryč. Pokud jeho přítomnost nevnímáme a propadáme dojmu, že se ztratil - přišla nejspíš chvíle, aby nás něco podstatného naučil. On žije, i když jsme ho viděli mrtvého a zmučeného... On se neztratil, i když není vidět tam, kde bychom ho čekali... - Nejspíš se neobjeví v podobě zahradníka. Ale zcela jistě opět zaslechneme: „Proč pláčeš? Já jsem to, neboj se!“ Hrob – nejvýznamnější poutní místo křesťanství – svědčí tedy svou prázdnotou, ovšem mnohem silnějším svědkem je učedník, který je plný Kristova Ducha...