1. velikonoční neděle

neděle Zmrtvýchvstání Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 1.4.2018, Jn 20,1-9 

Marie Magdalská přišla k hrobu, ale kámen je odvalený a Ježíš uvnitř ne-ní. Je možná rozčílená, zmatená a nešťastná, protože si myslí, že ho někam od-nesli římští vojáci... Běží tedy tam, kde jsou ukrytí učedníci. Po jejích slovech vy-běhl Petr i Jan, aby sami zjistili, co se s Ježíšem stalo. Jan Petra předběhl, i když nahlédl do hrobu, ale vstoupí až po něm... Rozložená plátna s rouškou ležící zvlášť jsou znamením toho, že Pán tam není a že nebyl ukraden... Evangelista poznamenává: "... viděl a uvěřil."- Text ovšem vůbec neříká, čemu uvěřil: Ježíšovu zmrtvýchvstání? ­ To by ovšem hned další věta nesměla znít: "Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých." - Daleko pravděpodobnější je, že tedy v tu chvíli v prázdném hrobě Jan uvěřil pouze tomu, že: za 1) Petr je hlavou společenství a uznávanou autoritou (Jan vešel až jako druhý); a za 2) že Marie Magdaléna nelže a že má pravdu, když říká, že hrob je prázdný... Nic víc. Připadá nám to v celém kontextu událostí málo? Já bych nao-pak řekl, že to je neuvěřitelný výsledek, vždyť: v tu chvíli se naučili přijímat na-vzájem svá lidská svědectví ve věcech víry jako věrohodná. Dokonce i od ženy, které ta doba nepřiznávala právo duchovní autority. A v duchu výše řečeného přidám ještě i druhý moment Janova přelomu na jeho osobní cestě za Zmrtvýchvstalým: I když je u hrobu první, sám do něho nevejde, dokud ne-vstoupí Petr. Jinými slovy řečeno: Jako uznal lidskou autoritu svědectví Marie Magdalény, tak stejně v tu chvíli uznává a respektuje i duchovní autoritu Petra jako hlavy budoucího společenství církve... - Teprve těmito dvěma kroky se Jan lidsky disponoval pro své nadcházející osobní setkání s Kristem. A jen takto po-dobně můžeme i my dospět k víře ve Zmrtvýchvstalého, tedy svědectvím jiných a autoritou církve... Ačkoli se v této chvíli Jan ještě se Zmrtvýchvstalým nepotkal, můžeme říct, že již uvěřil a nepotřeboval další svědectví. - Ježíš je živý a je stále s námi, kéž i my tomu uvěříme...